Jedna malá pohádka od Balúa

Bylo - nebylo, stalo se - nestalo se. Jisté je jen jedno: Collegium pohádkou začalo a bylo by hezké také tak končit.

Víte vy vůbec, co je to pohádka? Inu, to je stav věcí, kdy je po hádce, když se všechno urovná a uklidní a když si o Collegiu povídají jen veverky cestou na zrající žaludy a myšky, co marně slídí po zbytcích od výborné kuchyně.

To stará moudrá pěnkava z lípy u zvonice, ta má na věci jiný názor. Zaletěla na kus řeči ke svým sousedům, aby si postěžovala:

"Byl to, sousedko, celý ten týden kravál! Pro samé zvonění a křik jsem si přes den ani šlofíčka dát nemohla. Dost se mrzím na ty dvojnožce, že nebyli všude včas. Čemu asi budou učit ty svoje děti? To já, jak ta má ptáčata neposlouchají, hned jim nic nedám do zobáků! Ti potom prosí! A tady ne, přesto je krmili tak, že myš Všezvědka z toho vleče břicho po zemi.

Ale ještě něco. Všichni byli dvounozí, jen ponocný ne. Ten byl přece podobnější živé přírodě, jenže ponocoval je zprvu. Však tu myš Všezvědku vyhnal ve dne místo v noci. Ta vám ale měla štěstí! Předstírala, že je po ní a než ta chudák čtyřnohá ponocný přehodila packy, byla zpátky v díře. Teď raději nevylézá. Prý zítra odejdou, to bude klídek! Ale taky smutno, nebude se na co dívat. Pro všechny brouky a hmyzy! To už je hodin! Tak tu zdrávi zůstávejte. Já musím zaletět na lípu za tábor. Budou zase zpívat a uvazovat na bidlo toho tříbarevného ptáka, co neumí ani pípnout. Asi proto mu zpívají a já se ráda přidám, když zpívají to dál a dál. Jen nevím, kde to je. Až tudy poletí volavka, přeptám se, ta to možná bude vědět. A zejtra, zejtra, zejtra vám povím, co je nového krom Nového Města Pražského."

Balú